João Cidade se narodil v roce 1495 v Portugalsku. Po desítiletí hledal jako pastýř, voják, řemeslník nebo i jako knihkupec smysl života.

V roce 1539 uslyšel v jihošpanělské Granadě kázání sv. Jana z Ávily, které ho zasáhlo. Ztratil vnitřní rovnováhu, rozdal veškeré jmění a umístili ho jako domněle duševně nemocného do špitálu. Tam poznal Jan tísnivou situaci nemocných, zejména bídu psychicky nemocných. Tyto prožitky ho zformovaly do hloubi duše. I uzrálo v něm přání založit nemocnici podle nových měřítek.

Po svém propuštění začal sbírat nemocné na silnici a pečoval o ně v průjezdu domu jedné rodiny, s níž se přátelil. Heslo umístěné na průjezdu „Nechť poroučí srdce“ se mu stalo vodítkem.  V následujících letech zřídil Jan další špitál v Granadě, staral se o čím dále více nemocných a našel spoustu lidí stejného smýšlení, kteří se připojili k němu a k jeho ideálům.

Na tehdejší poměry byl jeho postoj k péči o nemocné revoluční. V jeho špitálech dostal každý nemocný své vlastní lůžko. Právě tak rozdělil Jan pacienty podle pohlaví a druhů choroby, povolal duchovní pastýře do svých zařízení, zavedl poprvé písemné záznamy o nemocných a stal se tak průkopníkem moderní nemocniční péče.

Jan z Boha zemřel 8. března 1550. O dva roky později se dostává „špitálním bratřím“ od papeže Pia V. církevního uznání. V roce 1630 byl Jan z Boha blahořečen, v roce 1690 svatořečen a později prohlášen za patrona nemocných a všech, kdo se o ně starají.

Jeho svátek se slaví 8. března. Jeho životním mottem bylo:

„Konat dobro a konat je dobře!“